Léto je časem dlouhých procházek a výletů do přírody. S teplým počasím a dozrávajícími trávami se však objevuje i jedno skryté nebezpečí – osiny. Tyto malé, na první pohled neškodné kousky trav, mohou vašemu psovi nebo kočce způsobit obrovskou bolest a vážné zdravotní komplikace. Zjistěte, jak osinu u zvířete včas poznat a proč byste její přítomnost nikdy neměli podceňovat.
Osina je zbytek uschlého klásku z vysokých trav. Jak rostliny v letních měsících vysychají, jejich semena se stávají křehkými a vypadávají. Klásek se postupně rozpadá na menší segmenty (obilky), z nichž každá má několik dlouhých a velmi ostrých štětin.
Pokud byste se na osinu podívali pod lupou, zjistili byste, že je doslova pokryta nekonečným množstvím mikroskopických zpětných háčků. Když zvíře na suchou obilku šlápne nebo se o ni otře, tyto ostny se okamžitě zachytí v jeho srsti.
Největší zrádnost osiny spočívá v jejím tvaru. Jakmile se zapíchne do kůže, pohybuje se vždy pouze vpřed – nikdy zpět. Vzhledem k malé velikosti se dokáže zavrtat téměř kamkoliv a putovat tělem zvířete.
Osinám se daří především v otevřených prostorách. Nejčastěji se s nimi setkáte:
na turistických stezkách a polních cestách,
v okolí silnic a příkopů,
na nekosečných loukách a otevřených polích,
v přerostlých městských parcích.
Příznaky se liší podle toho, kam přesně se osina zapíchla. Nejčastěji si najde cestu do tlapky, ale výjimkou nejsou ani uši, oči nebo dýchací cesty. Všímejte si těchto varovných signálů:
Tlapky jsou v první linii. Pokud se osina zapíchne mezi prsty, zvíře obvykle reaguje okamžitě:
náhlé kulhání během procházky nebo po ní,
viditelný otok nebo výrazné začervenání (často boule mezi prsty),
neustálé a úporné olizování či vykusování postiženého místa.
Oblast očí je extrémně citlivá a vyžaduje okamžitý zásah:
náhlý otok a silné začervenání oka,
snaha drbat si oko packou nebo tření hlavy o zem a nábytek,
přivírání oka, šilhání nebo nadměrné slzení.
Osina zapadlá do zvukovodu je pro zvíře velmi bolestivá a nepříjemná:
neustálé a zběsilé klepání či pohazování hlavou,
drbání ucha packou,
kňučení nebo agresivní reakce při dotyku hlavy,
v pozdější fázi výtok z ucha či zápach.
Pokud zvíře osinu vdechne při čichání ve vysoké trávě, sledujte:
záchvaty kašle a kýchání,
frkání a viditelně ztížené dýchání,
hnisavý nebo krvavý výtok z nosu.
Základní pravidlo zní: Osina z těla nikdy nevyjde sama od sebe. Naopak, kvůli svému tvaru a pohybu svalů zvířete se může zavrtávat stále hlouběji. Z tlapky může putovat vysoko do nohy, z ucha může prorazit ušní bubínek, vdechnutá osina se může dostat až do plic a v extrémních případech mohou osiny doputovat až k páteři či do mozku.
Vyhýbejte se rizikovým místům: Během letních měsíců se snažte na procházkách omezit pohyb v oblastech s vysokou a suchou trávou.
Pravidelná kontrola: Po každé procházce psa důkladně prohlédněte – zaměřte se na meziprstí, uši, podpaží a třísla. Nezapomínejte ani na venkovní kočky, ty je potřeba kontrolovat stejně pečlivě!
Kdy navštívit veterináře: Pokud osinu vidíte na povrchu srsti nebo jen mělce zapíchnutou v kůži, můžete ji opatrně vytáhnout pinzetou. Pokud je ale osina v citlivých oblastech (oko, nos, hlouběji v uchu) nebo si nejste jisti, že jste ji vyndali celou, vždy bez odkladu vyhledejte veterináře.
(Zde můžete na blogu přidat tip na produkty z eshop.pet2me.eu – např. kvalitní pinzety na klíšťata a osiny, zklidňující masti na tlapky, čističe uší nebo lékárničku na cesty).
