ošetření ran, odřenin, škrábanců, bodnutí hmyzem a menších popálenin
Skladem
490 Kč S DPH
Blíží se zásadní milník pro všechny pejskaře v České republice. Od 1. července 2026 se spouští ostrý provoz dlouho očekávaného Centrálního státního registru zvířat, který bude provozovat Komora veterinárních lékařů. Kolem této novinky se vyrojila spousta otázek. Skončí komerční registry? Budu muset hned běžet k veterináři? A co to stojí? Pojďme si v tom udělat jasno a podívat se, proč je státní registr sice povinnost, ale Pet2Me.eu zůstává vaším nejlepším parťákem v každodenním životě. Jak bude státní registr fungovat v praxi? žádnou paniku, čas máte! Předně je třeba říct, že se nemusíte bát žádných front u veterinářů. Plnění registru bude postupný a dlouhodobý proces. Přechodné období bude velmi dlouhé, protože zápisy budou probíhat přirozeně. Povinnost veterináře: Při jakékoliv návštěvě (např. běžném očkování nebo kontrole) má veterinární lékař povinnost zkontrolovat evidenci vašeho psa a případně ho do centrálního registru zapsat, nebo upravit stávající údaje. Cena za zápis: Samotná evidence v registru je sice zdarma, ale úkon zápisu nebo opravy údajů u veterináře bude zpoplatněn podle ceníku konkrétní ordinace (platíte za čas a práci veterináře). Povinnosti majitelů psů S novým registrem přicházejí pro majitele i zákonné povinnosti: Nahlášení změn: Pokud změníte bydliště, telefonní číslo nebo jiné kontaktní údaje, musíte zajistit jejich opravu v registru – nejlépe při nejbližší návštěvě veterináře. Přeregistrace při změně majitele: Pokud psa darujete nebo prodáváte, je nutné nahlásit změnu majitele. Úmrtí zvířete: I tuto smutnou událost bude nutné do registru zanést, aby byla databáze aktuální. Hlavní účel státního registru: Státní registr vznikl primárně proto, aby bylo možné dohledat a postihnout nezodpovědné majitele zvířat, kteří se chtějí schovávat před odpovědností (např. při týrání nebo provozování nelegálních množíren). Když se pes zatoulá: Státní aparát vs. rychlá pomoc od Pet2Me Pokud se pes zaběhne a bude dohledáván skrze státní instituce, zapojí se do toho policie, odchytová služba a útulky. Stát sice majitele podle čipu v centrálním registru dohledá nehledě na náklady, ale všechny tyto náklady (odchyt, ustájení, administrativu) pak bude tvrdě vymáhat po majiteli. To se může vyšplhat do tisíců korun. A v tom je největší síla Pet2Me.eu a našich medailonků! Náš registr funguje na principu solidarity, rychlosti a komunity. Nálezce vás kontaktuje přímo: Díky našemu chytrému medailonku na obojku může vás nálezce okamžitě kontaktovat, aniž by musel volat policii nebo jezdit na veterinu číst čip. Předání bez obřích nákladů: Zvíře se vám vrátí během chvíle. Místo placení tisícových účtů státu pak většinou stačí nálezci předat drobný dárek nebo čokoládu jako poděkování za jeho čas a ochotu. Pet2Me nekončí, naopak! Jsme tu pro vás dál a chystáme novinky Chceme vás ubezpečit: Spuštěním státního registru služby Pet2Me.eu rozhodně nekončí! Stále jsme a budeme bezplatnou platformou, která vám nabízí funkce, které státní registr neumí a umět nebude: Kompletní zdravotní deník: Evidence prohlídek u veterináře, historie nemocí. Chytré připomínky: Upozornění na blížící se termín očkování nebo odčervení. Online objednání: Možnost objednat se do své veterinární ordinace na pár kliknutí. Jsme zdarma: Registrace a využívání portálu Pet2Me vás nestojí ani korunu. Co chystáme do budoucna? Analýza propojení! V současné chvíli intenzivně pracujeme na analýze možnosti propojení Pet2Me s novým centrálním státním registrem. Naším cílem je, abyste ve svém profilu na Pet2Me přímo viděli, zda máte splněnou zákonnou povinnost. Zároveň chceme veterinářům umožnit registrovat zvířata do státní databáze přímo přes rozhraní našeho registru, které dobře znají. Shrnutí: Proč mít psa v obou registrech? Mít psa ve státním registru bude vaše zákonná povinnost (kterou vyřešíte postupně u veterináře). Mít psa v registru Pet2Me.eu je ale vaše jistota, komfort a ochrana peněženky. Byli jsme tu pro vás, jsme tu pro vás a budeme tu pro vás i nadále. Děkujeme, že jste s námi a že pro své čtyřnohé parťáky děláte maximum! Váš tým Pet2Me.eu
Jak předejít běžným onemocněním u psů a koček? Majitelé domácích mazlíčků si často lámají hlavu nad tím, jak zajistit svým čtyřnohým kamarádům co nejdelší a nejzdravější život. Prevence je klíčem k úspěchu a často i k úspoře nákladů na veterinární péči. V tomto článku se podíváme na nejčastější zdravotní problémy našich mazlíčků a jak jim předcházet. Výživa na prvním místě Kvalitní strava je základem zdraví. Vybírejte krmivo odpovídající věku, velikosti, plemeni a životnímu stylu vašeho mazlíčka. Neváhejte se poradit s veterinářem ohledně vhodného typu krmiva a jeho dávkování. Vyhněte se krmení zbytky od stolu a nadměrnému množství pamlsků. Pravidelné veterinární prohlídky Preventivní prohlídky u veterináře by se neměly zanedbávat. Během nich veterinář zkontroluje celkový zdravotní stav mazlíčka, poradí s odčervením, odblešením a případně doporučí očkování. Včasné odhalení potenciálních problémů může zachránit mazlíčkovi život. Hygiena a péče Zuby: Pravidelné čištění zubů speciálním kartáčkem a pastou pro zvířata pomáhá předcházet zubnímu kameni a onemocněním dásní. Existují také dentální pamlsky a hračky. Srst a kůže: Pravidelné kartáčování pomáhá odstraňovat uvolněnou srst, předcházet zacuchání a umožňuje vám zkontrolovat kůži na přítomnost parazitů, vyrážek nebo výrůstků. Oči a uši: Pravidelná kontrola a čištění očí a uší pomáhá předcházet infekcím. Běžné nemoci a jejich příznaky Je důležité znát příznaky běžných onemocnění, abyste mohli včas reagovat: Zažívací potíže: Zvracení, průjem, nechutenství, nadýmání. Respirační problémy: Kašel, kýchání, výtok z nosu, potíže s dýcháním. Kožní problémy: Svědění, zarudnutí, vypadávání srsti, přítomnost parazitů. Močové problémy: Časté močení, bolest při močení, změna barvy moči. Ortopedické problémy: Kulhání, bolest při pohybu, otoky. První pomoc u zvířat V případě akutních problémů je vždy nejlepší kontaktovat veterináře. Nicméně, v některých situacích můžete poskytnout základní první pomoc: Krvácení: Na ránu přiložte čistý hadřík nebo obvaz a vytvořte tlak. Popáleniny: Lehce popálené místo zchlaďte studenou vodou (ne ledovou) a přikryjte sterilním obvazem. Zasažení elektrickým proudem: Okamžitě odpojte zdroj proudu (pozor na vlastní bezpečnost!). Zvíře zkontrolujte a v případě potřeby zahajte resuscitaci. Otrava: Pokud máte podezření na otravu, snažte se zjistit, co zvíře pozřelo, a okamžitě kontaktujte veterináře. Pamatujte: Vždy je lepší prevence než léčba. Věnujte svým mazlíčkům dostatek pozornosti, zajistěte jim kvalitní péči a včas reagujte na jakékoli změny v jejich chování či vzhledu.
Každý z nás to zná – stačí jeden rychlý pohyb prstů na tom správném místě a propadáme záchvatům smíchu. Jak jsou na tom ale naši čtyřnozí parťáci? Jsou psi a kočky lechtiví, nebo je naše drbání spíše otravuje? Věda rozlišuje dva druhy lechtání: Knismesis: Jemné šimrání (jako když po vás leze mravenec), které vyvolává reflexivní cukání nebo potřebu se podrbat. Zažívají ho téměř všichni savci. Gargalesis: Silnější lechtání na citlivých místech (břicho, podpaží), které u lidí (a některých primátů) vyvolává smích. Pojďme se podívat, jak na lechtání reagují kočky, psi a jeden velmi překvapivý domácí mazlíček! 1. Kočky: Od slastného předení k bleskovému útoku U koček funguje lechtání trochu jinak než u lidí. Nečekejte, že když kočku polechtáte na břiše, začne se mňoukavě smát. Projevuje se u nich především první typ – knismesis. Je to evoluční obrana, která má v přírodě za úkol jediné: bleskově setřást hmyz nebo parazity. Kde jsou kočky nejcitlivější? Kočky mají na těle místa s obrovskou koncentrací nervových zakončení a hmatových chlupů: Plosky tlapek: Polštářky a chloupky mezi nimi jsou extrémně senzitivní. Kořen ocasu: Oblast na zádech těsně před začátkem ocasu. Uši a okolí vousků: Zde reagují i na sebemenší závan vzduchu. Bříško: Je sice citlivé, ale tam hraje roli spíše pud sebezáchovy (chrání si své orgány). Jak poznat reakci? Kočičí reakce má tři fáze podle toho, jak moc je jí to příjemné: Záškuby kůže: Pokud kočku jemně polechtáte na zádech, uvidíte, jak se jí podkožní svaly divoce zvlní. Slastné předení: Pokud je jí to příjemné, začne příst, otírat se o vás nebo „šlapat zelí“. Útok (přestimulování): Hranice mezi „tohle je super“ a „už mě to štve“ je neuvěřitelně tenká. Při přetížení nervových zakončení (smyslový overdraw) může kočka bleskově vystartovat drápkem. ⚠️ Pozor na bříško: Když se kočka svalí na záda a ukáže vám břicho, často to není pozvánka k lechtání, ale projev maximální důvěry. Pokud ji tam začnete lechtat, její instinkt zavelí „jsem v ohrožení“ a udělá z vaší ruky škrabadlo. Tip pro majitele: Pokud vaše kočka reaguje na jakýkoliv dotek na zádech hystericky (divoké cukání, zběsilý útěk, agresivní lízání), může jít o tzv. syndrom hyperestézie (zvýšené citlivosti kůže), což je neurologický problém, který je dobré konzultovat s veterinářem. 2. Psi: Drbací reflex a pověstné „kopání“ nohou Psi jsou na tom s lechtivostí podobně jako lidé – milují fyzický kontakt, ale mají svá specifická „lechtivá“ místa. Na rozdíl od koček u nich ale málokdy narazíte na agresivní reakci. Když psa správně polechtáte, dává vám najevo čistou radost. Kde jsou psi nejvíce lechtiví? Břicho a slabiny: Na rozdíl od koček psi lechtání na břiše milují (pokud svému pánovi věří). Uši a krk: Oblasti kolem uší jsou plné nervových zakončení. Meziprstní prostory: Zkuste psovi jemně sáhnout mezi polštářky na tlapkách – většina z nich tlapku okamžitě odtáhne. Jak vypadá psí „lechtání“? Nejtypičtějším projevem psí lechtivosti je tzv. drbací reflex (scratch reflex). Když psa začnete škrábat nebo lechtat na břiše či na boku, jeho zadní noha začne divoce pumpovat do vzduchu, jako by se chtěl sám podrbat. Jedná se o nedobrovolný reflex – nervy pod kůží jsou propojené s míchou a vysílají signál do nohy, aby setřásla domnělého otravného komára. Pokud pes u toho uvolní tlamu, vyplázne jazyk a „pumpuje“ nohou, víte, že jste trefili to správné místo! 3. Velká zajímavost: Věděli jste, že potkani se smějí? Pokud hledáte domácího mazlíčka, který se lechtání vyloženě dožaduje a prokazatelně se u něj směje, musíme se podívat do světa hlodavců. Konkrétně k potkanům. Vědci z Humboldtovy univerzity v Berlíně zjistili, že potkani jsou extrémně lechtiví, zejména na břiše a na zátylku. Když je člověk lechtá: Vydávají radostné ultrazvukové zvuky o frekvenci 50 kHz, což je vědecky potvrzený potkaní smích (lidské ucho ho bez přístrojů neslyší). Po polechtání vesele poskakují (tzv. „freudensprünge“ – skoky radosti). Pokud s lechtáním přestanete, potkan aktivně vyhledává vaši ruku a dožaduje se pokračování. Smích a lechtivost u potkanů navíc fungují jen tehdy, když mají dobrou náladu. Pokud jsou ve stresu nebo se bojí, lechtiví nejsou – úplně stejně jako lidé! Závěr: Respektujte hranice svých mazlíčků Ať už máte doma psa, kočku nebo malého hlodavce, klíčem k úspěchu je respekt. Sledujte řeč těla svého parťáka. Pokud pes slastně přivírá oči nebo potkan panáčkuje radostí, pokračujte. Pokud ale kočka začne švihat ocasem a dává uši dozadu, je čas dát ruce pryč.Jak je na tom váš mazlíček? Máte doma psa, který při drbání startuje „motorku“, nebo kočku, která si své bříško přísně střeží? Podělte se s námi o vaše zážitkyv komentářích na našem Facebooku!
