ošetření ran, odřenin, škrábanců, bodnutí hmyzem a menších popálenin
Skladem
490 Kč S DPH
Jak předejít běžným onemocněním u psů a koček? Majitelé domácích mazlíčků si často lámají hlavu nad tím, jak zajistit svým čtyřnohým kamarádům co nejdelší a nejzdravější život. Prevence je klíčem k úspěchu a často i k úspoře nákladů na veterinární péči. V tomto článku se podíváme na nejčastější zdravotní problémy našich mazlíčků a jak jim předcházet. Výživa na prvním místě Kvalitní strava je základem zdraví. Vybírejte krmivo odpovídající věku, velikosti, plemeni a životnímu stylu vašeho mazlíčka. Neváhejte se poradit s veterinářem ohledně vhodného typu krmiva a jeho dávkování. Vyhněte se krmení zbytky od stolu a nadměrnému množství pamlsků. Pravidelné veterinární prohlídky Preventivní prohlídky u veterináře by se neměly zanedbávat. Během nich veterinář zkontroluje celkový zdravotní stav mazlíčka, poradí s odčervením, odblešením a případně doporučí očkování. Včasné odhalení potenciálních problémů může zachránit mazlíčkovi život. Hygiena a péče Zuby: Pravidelné čištění zubů speciálním kartáčkem a pastou pro zvířata pomáhá předcházet zubnímu kameni a onemocněním dásní. Existují také dentální pamlsky a hračky. Srst a kůže: Pravidelné kartáčování pomáhá odstraňovat uvolněnou srst, předcházet zacuchání a umožňuje vám zkontrolovat kůži na přítomnost parazitů, vyrážek nebo výrůstků. Oči a uši: Pravidelná kontrola a čištění očí a uší pomáhá předcházet infekcím. Běžné nemoci a jejich příznaky Je důležité znát příznaky běžných onemocnění, abyste mohli včas reagovat: Zažívací potíže: Zvracení, průjem, nechutenství, nadýmání. Respirační problémy: Kašel, kýchání, výtok z nosu, potíže s dýcháním. Kožní problémy: Svědění, zarudnutí, vypadávání srsti, přítomnost parazitů. Močové problémy: Časté močení, bolest při močení, změna barvy moči. Ortopedické problémy: Kulhání, bolest při pohybu, otoky. První pomoc u zvířat V případě akutních problémů je vždy nejlepší kontaktovat veterináře. Nicméně, v některých situacích můžete poskytnout základní první pomoc: Krvácení: Na ránu přiložte čistý hadřík nebo obvaz a vytvořte tlak. Popáleniny: Lehce popálené místo zchlaďte studenou vodou (ne ledovou) a přikryjte sterilním obvazem. Zasažení elektrickým proudem: Okamžitě odpojte zdroj proudu (pozor na vlastní bezpečnost!). Zvíře zkontrolujte a v případě potřeby zahajte resuscitaci. Otrava: Pokud máte podezření na otravu, snažte se zjistit, co zvíře pozřelo, a okamžitě kontaktujte veterináře. Pamatujte: Vždy je lepší prevence než léčba. Věnujte svým mazlíčkům dostatek pozornosti, zajistěte jim kvalitní péči a včas reagujte na jakékoli změny v jejich chování či vzhledu.
Každý z nás to zná – stačí jeden rychlý pohyb prstů na tom správném místě a propadáme záchvatům smíchu. Jak jsou na tom ale naši čtyřnozí parťáci? Jsou psi a kočky lechtiví, nebo je naše drbání spíše otravuje? Věda rozlišuje dva druhy lechtání: Knismesis: Jemné šimrání (jako když po vás leze mravenec), které vyvolává reflexivní cukání nebo potřebu se podrbat. Zažívají ho téměř všichni savci. Gargalesis: Silnější lechtání na citlivých místech (břicho, podpaží), které u lidí (a některých primátů) vyvolává smích. Pojďme se podívat, jak na lechtání reagují kočky, psi a jeden velmi překvapivý domácí mazlíček! 1. Kočky: Od slastného předení k bleskovému útoku U koček funguje lechtání trochu jinak než u lidí. Nečekejte, že když kočku polechtáte na břiše, začne se mňoukavě smát. Projevuje se u nich především první typ – knismesis. Je to evoluční obrana, která má v přírodě za úkol jediné: bleskově setřást hmyz nebo parazity. Kde jsou kočky nejcitlivější? Kočky mají na těle místa s obrovskou koncentrací nervových zakončení a hmatových chlupů: Plosky tlapek: Polštářky a chloupky mezi nimi jsou extrémně senzitivní. Kořen ocasu: Oblast na zádech těsně před začátkem ocasu. Uši a okolí vousků: Zde reagují i na sebemenší závan vzduchu. Bříško: Je sice citlivé, ale tam hraje roli spíše pud sebezáchovy (chrání si své orgány). Jak poznat reakci? Kočičí reakce má tři fáze podle toho, jak moc je jí to příjemné: Záškuby kůže: Pokud kočku jemně polechtáte na zádech, uvidíte, jak se jí podkožní svaly divoce zvlní. Slastné předení: Pokud je jí to příjemné, začne příst, otírat se o vás nebo „šlapat zelí“. Útok (přestimulování): Hranice mezi „tohle je super“ a „už mě to štve“ je neuvěřitelně tenká. Při přetížení nervových zakončení (smyslový overdraw) může kočka bleskově vystartovat drápkem. ⚠️ Pozor na bříško: Když se kočka svalí na záda a ukáže vám břicho, často to není pozvánka k lechtání, ale projev maximální důvěry. Pokud ji tam začnete lechtat, její instinkt zavelí „jsem v ohrožení“ a udělá z vaší ruky škrabadlo. Tip pro majitele: Pokud vaše kočka reaguje na jakýkoliv dotek na zádech hystericky (divoké cukání, zběsilý útěk, agresivní lízání), může jít o tzv. syndrom hyperestézie (zvýšené citlivosti kůže), což je neurologický problém, který je dobré konzultovat s veterinářem. 2. Psi: Drbací reflex a pověstné „kopání“ nohou Psi jsou na tom s lechtivostí podobně jako lidé – milují fyzický kontakt, ale mají svá specifická „lechtivá“ místa. Na rozdíl od koček u nich ale málokdy narazíte na agresivní reakci. Když psa správně polechtáte, dává vám najevo čistou radost. Kde jsou psi nejvíce lechtiví? Břicho a slabiny: Na rozdíl od koček psi lechtání na břiše milují (pokud svému pánovi věří). Uši a krk: Oblasti kolem uší jsou plné nervových zakončení. Meziprstní prostory: Zkuste psovi jemně sáhnout mezi polštářky na tlapkách – většina z nich tlapku okamžitě odtáhne. Jak vypadá psí „lechtání“? Nejtypičtějším projevem psí lechtivosti je tzv. drbací reflex (scratch reflex). Když psa začnete škrábat nebo lechtat na břiše či na boku, jeho zadní noha začne divoce pumpovat do vzduchu, jako by se chtěl sám podrbat. Jedná se o nedobrovolný reflex – nervy pod kůží jsou propojené s míchou a vysílají signál do nohy, aby setřásla domnělého otravného komára. Pokud pes u toho uvolní tlamu, vyplázne jazyk a „pumpuje“ nohou, víte, že jste trefili to správné místo! 3. Velká zajímavost: Věděli jste, že potkani se smějí? Pokud hledáte domácího mazlíčka, který se lechtání vyloženě dožaduje a prokazatelně se u něj směje, musíme se podívat do světa hlodavců. Konkrétně k potkanům. Vědci z Humboldtovy univerzity v Berlíně zjistili, že potkani jsou extrémně lechtiví, zejména na břiše a na zátylku. Když je člověk lechtá: Vydávají radostné ultrazvukové zvuky o frekvenci 50 kHz, což je vědecky potvrzený potkaní smích (lidské ucho ho bez přístrojů neslyší). Po polechtání vesele poskakují (tzv. „freudensprünge“ – skoky radosti). Pokud s lechtáním přestanete, potkan aktivně vyhledává vaši ruku a dožaduje se pokračování. Smích a lechtivost u potkanů navíc fungují jen tehdy, když mají dobrou náladu. Pokud jsou ve stresu nebo se bojí, lechtiví nejsou – úplně stejně jako lidé! Závěr: Respektujte hranice svých mazlíčků Ať už máte doma psa, kočku nebo malého hlodavce, klíčem k úspěchu je respekt. Sledujte řeč těla svého parťáka. Pokud pes slastně přivírá oči nebo potkan panáčkuje radostí, pokračujte. Pokud ale kočka začne švihat ocasem a dává uši dozadu, je čas dát ruce pryč.Jak je na tom váš mazlíček? Máte doma psa, který při drbání startuje „motorku“, nebo kočku, která si své bříško přísně střeží? Podělte se s námi o vaše zážitkyv komentářích na našem Facebooku!
Jak zajistit harmonii, když se ve vašem domově potkává více chlupatých kamarádů? Máte pocit, že vám doma nestačí jen jeden psí nebo kočičí společník? Láká vás představa domu plného vrnění, štěkání a vzájemného dovádění? Soužití více zvířat v jedné domácnosti může být nesmírně obohacující, ale také pořádnou výzvou. Klíčem k úspěchu je pečlivá příprava, pochopení potřeb každého tvora a vytvoření prostředí, kde se všichni cítí bezpečně a šťastně. V tomto průvodci vám odhalíme tajemství, jak vybudovat harmonický domov pro všechny vaše čtyřnohé miláčky. I. Pečlivý výběr nových členů rodiny Ne každá zvířecí kombinace je odsouzena k úspěchu. Než přivedete nového mazlíčka domů, zvažte několik klíčových faktorů: Povaha a temperament: Dva dominantní psi, nebo naopak dva velmi plachí psi, mohou mít problémy. Hledejte zvířata s kompatibilními povahami. Pokud máte zkušenosti, můžete se pokusit o vyvážení temperamentů. Druh zvířete: Soužití psa a kočky je možné, ale vyžaduje trpělivost a postupné seznamování. Obecně platí, že pokud zvířata vyrůstají společně od mala, snáší se lépe. Věk a pohlaví: Mláďata se obvykle lépe adaptují na nové prostředí a starší zvířata mohou nováčky hůře přijímat. Různá pohlaví se často lépe snášejí než dva jedinci stejného pohlaví, zejména pokud nejsou kastrovaní. Zdraví a historie: Ujistěte se, že zvířata jsou zdravá a pokud možno znáte jejich minulost. Zvířata s traumatickými zkušenostmi mohou potřebovat více času a pochopení. II. Postupné a bezpečné seznamování První setkání je klíčové pro budoucí vztahy. Nikdy nenechávejte nová zvířata bez dozoru, dokud si nejste naprosto jisti, že spolu vycházejí. Oddělené prostory: Na začátku umístěte nové zvíře do oddělené místnosti s vlastním krmivem, vodou a pelíškem. Nechte je si na sebe zvykat pomocí pachů (např. výměnou dek). Krátká setkání pod dozorem: Zpočátku organizujte krátká, pozitivní setkání na neutrální půdě, pokud je to možné. Používejte pamlsky a chválu za klidné chování. Respektujte prostor: Každé zvíře by mělo mít svůj bezpečný úkryt, kam se může stáhnout, když potřebuje klid. To je obzvláště důležité pro kočky. III. Zajištění individuálních potřeb Každé zvíře je jedinečné a má své specifické potřeby, které je nutné naplnit, aby se minimalizovaly konflikty: Krmení: Krmte zvířata odděleně, abyste předešli soutěživosti o potravu a zajistili, že každý dostane to, co potřebuje. Odpočinek: Každé zvíře by mělo mít dostatek svého vlastního prostoru pro odpočinek, kde se cítí v bezpečí a nikým nerušeno. Hračky a zábava: Zajistěte dostatek hraček pro všechna zvířata, aby se zabránilo nudě a potenciálním hádkám o oblíbený předmět. Pozornost a péče: Věnujte každému zvířeti individuální pozornost a čas. Vyhněte se preferování jednoho mazlíčka před druhým. IV. Prevence a řešení konfliktů I v těch nejlépe fungujících domácnostech může dojít k občasným třenicím. Důležité je rozpoznat varovné signály a včas zakročit. Varovné signály: Sledujte řeč těla vašich zvířat. Vrčení, syčení, napjaté tělo, naježená srst, zúžené zorničky – to vše jsou signály, že zvíře se necítí dobře. Násilné jednání netolerujte: Nikdy netrestejte zvířata za projevy agrese, ale snažte se najít její příčinu. Rozptylte konflikt klidným, ale rozhodným způsobem. Profesionální pomoc: V případě vážných problémů se neváhejte obrátit na veterináře, psího psychologa nebo odborníka na chování zvířat. V. Vytvoření bezpečné a obohacující zóny Váš domov by měl být pro vaše zvířata rájem. Ujistěte se, že máte dostatek potřebných pomůcek. Bezpečnostní prvky: Pro kočky je klíčové mít dostatek vertikálního prostoru (kočičí stromy, poličky), aby se mohly unikat před psy. Pro psy zase dostatek místa pro pohyb. Hygiena: Udržujte čistotu, zejména u kočičích toalet, které by měly být dostatečně početné a umístěné na klidných místech. Pravidelný pohyb a cvičení: Unavené zvíře je spokojené zvíře. Pravidelné procházky a aktivity pomohou odbourat nadbytečnou energii a snížit napětí mezi zvířaty. Soužití více zvířat je cesta plná lásky a vzájemného porozumění. S trpělivostí, empatií a správným přístupem můžete vytvořit harmonický domov, kde se každý člen rodiny bude cítit milován a bezpečně.
